Závislost na hazardních hrách – rozhovor s psychologem

Závislost na hazardních hrách je jeden z nejdůležitějších problémů odvětví sázení a online kasin. Podle výzkumu Národního monitorovací střediska pro drogy a závislosti z roku 2014 je zhruba 8 % všech hráčů (počítáme zde i sázení loterii) ohroženo závislostí na hazardních hrách o peníze. Jde o nebezpečný problém a redaktoři bonusovy-kod.com to vidí. Proto nezodpovědnou hru důrazně odsuzujeme a snažíme se s ní bojovat.

O tom, jak nebezpečné jsou mechanismy závislosti na hazardních hrách a jak se s ní vypořádat, si povíme s psycholožkou doktorkou Krystynou Kmiecik-Baranovou.

Máte podezření, že jste vy nebo váš blízký závislý na hazardních hrách?

Linka pomoci +420 227 028 830 (Po-Ne 8-18 hod.)

nebo vyhledejte pomoc u Anonymních hráčů: 736 267 206 (Praha) / 775 122 273 (Brno)


Kde se závislost na hazardních hrách bere?

To je docela těžká otázka, protože máme mnoho forem závislosti. Každá z nich způsobuje, že děláme něco, co nás velmi těší. Po nějaké době se ale ukáže, že bez toho nemůžeme žít. Když se dostaneme do fáze, kdy je to naše jediná radost, začneme kvůli tomu zanedbávat rodinu a práci a vzdání se tohoto potěšení nám způsobuje utrpení – to je známka závislosti.

Následky jsou stále závažnější, např. v případě alkoholismu nebo drogové závislosti přicházíme o zdraví a častokrát i o život. Závislost na hazardních hrách je typicky psychická závislost, která nám přináší velké uspokojení – souvisí s určitými mechanismy v našem mozku, které pokračujícím chováním uvolňují serotonin a dopamin, díky nimž se cítíme šťastnější.

Kdo je nejvíce ohrožen závislostí?

Abych řekla pravdu: všichni! Existují samozřejmě určité psychologické rysy, které mohou způsobit, že jsou pasivnější lidé, kteří se podvolí, nemají nad tím kontrolu – je pravděpodobnější, že se stanou závislými.

Nicméně každý, kdo má menší kontrolu nad svým vlastním chováním, je vystaven většímu riziku. Na druhou stranu lidé, kteří mají pocit, že mají své chování více pod kontrolou, kteří vnímají neúměrné naplnění určitého chování a zanedbávají ostatní, mohou říkat: „Přestaň. Vyhrál jsem, dávám si pauzu, dál už nejdu.”

Bohužel jsou i takové situace, které jsem viděla na vlastní oči, kdy hráči sedí v „plínkách“ u automatu, protože se bojí, že by jejich „šťastný osud“ mohl být ukraden někým jiným.

Koho nejvíce postihuje závislost na hazardních hrách?

Pokud se bavíme s ohledem na věk, hazardní hry se týkají lidí ve věku kolem třiceti až padesáti let. Tehdy skutečně začínáme vydělávat peníze.

Závislost na hazardních hrách je častější u lidí s vyššími příjmy, i když pak začínají problémy a dluhy. Viděla jsem lidi, kteří přišli o veškerý svůj majetek a domy. Například v Kanadě jsem viděla některá kasina, odkud lidé vycházeli v ponožkách – prohráli všechno.

Jaké jsou nejčastější problémy se závislostí na hazardních hrách?

Závislost vyvolává hned několik důsledků. Práce je zanedbávána, rodina je zanedbávána, v pokročilém stádiu je vlastní rodina okrádána, podváděna. Mizí dobré vztahy s dětmi, ztrácejí se zájmy, sny, vše je ztraceno – protože jediným cílem v životě takového člověka je získat peníze na hraní. Důsledky jsou tedy velmi vážné a neměli by se brát na lehkou váhu.

Pro koho je závislost na hazardu nejtěžší?

Pro ty kolem vás. Jsou to rodiče, jsou to děti, je to manželka nebo manžel, jsou to kolegové z práce… Největší důsledky samozřejmě dopadají na rodinu a nejbližší přátele. Kompulzivní hráči nemohou nikde normálně fungovat, stále si myslí, že když budou hrát právě teď, mohou vyhrát velké peníze.

Trpí samozřejmě i samotný závislý, který se jednou musí vzpamatovat, protože úplně vše ztratí a může si až sáhnout na život. Některé rodiny, když vidí problém jako je hazard nebo alkohol, prostě od toho člověka utečou a to je vlastně nejrozumnější řešení, když u takového člověka není vidět žádná změna v chování. Krize pak totiž jenom pokračuje.

U závislých se vyvinou psychopatické rysy: mohou manipulovat a podvádět rodinu a přátele, aby získali peníze, nebo cokoli jiného, ​​co by jim umožnilo hrát. Zabíjí nejen svou, ale i vaši  psychiku – pokud se v našem životě soustředíme pouze na jednu činnost, přicházíme o vše. Často je to u závislého doprovázeno myšlenkami jako nic nemám, už ani nesním, o nic se nestarám.

Jde jen o to dráždit mozková centra slasti a čekat, až se stane něco velkého, co přinese velké peníze. Vybavuje se mi zkušenost, o které často vyprávím svým studentům: v 50. letech 20. století se ve Spojených státech prováděl výzkum závislosti, pro kterou se používala zvířata. Kočky měly elektrody vložené do mozkových center rozkoše. Mohli si tato centra sami otravovat stisknutím tlačítka. Vědci umožnili kočkám používat tlačítko bez jakýchkoli omezení. Tato ubohá zvířata umírala hlady a žízní i přesto, že poblíž byla voda a potrava – nedokázala toto podráždění zastavit a zemřela. 

Závislé hráče můžete přirovnat k těmto kočkám: usedá ke stroji a mačká ho, čímž dráždí jeho vlastní centra potěšení. Silná závislost je přesně taková.

Vraťme se na začátek: jak takovou závislost poznat u sebe nebo u někoho blízkého?

Je to poznat podle toho, když mě to táhne k hraní, vzdávám se jiných aktivit, jdu vyhazovat peníze do strojů „přes mrtvoly”– už to by měl být signál, že se mnou něco není v pořádku, že se přestávám ovládat.

Pokud se někdo chce vyzkoušet a zjistit, zda-li má tyto znaky závislosti, dejte si pauzu. Vydržím to? Kolik vydržím? Přemýšlím během této pauzy jen o hraní?

Měla jsem studenta závislého na počítači a tento počítač se mu rozbil. Byl velmi dobrým studentem, ale zcela přestal fungovat na univerzitě i v práci. Objevily se u něj abstinenční příznaky včetně třesení rukou, pocení a paniky. Jeho počítač byl týden v opravě a chlapec nemyslel na nic jiného. Bylo to jasné znamení, že už je závislý.

Pokud nejsme schopni problém sami rozpoznat, může jej někdo z našeho okolí naznačit a vizualizovat?

Nejčastěji o tom mluví rodina. „Něco s tebou není v pořádku“, „Musíš přestat“, „Změň svůj životní styl“ – závislý ale nejčastěji tento typ informací odmítá, nepřijímá.

Jak se můžeme vypořádat s vlastní závislostí?

Nejdůležitější je motivace – silný podnět, který mě nutí přemýšlet o tom, co dělám. Jeden závislý na alkoholu mi jednou řekl, že se má dobře a funguje dobře, ale dlouhou dobu po večerech pil alkohol.

Dokud mu jednoho dne nezavolal blízký rodinný příslušník, který mu řekl, že s ním přerušuje veškeré kontakty a nemá v úmyslu je už nikdy navázat. Ptá se: “Proč?” Osoba odpověděla, že během noci obdržela mnoho podivných zpráv. Zkontroloval tedy svůj mobil a řekl: „Nejsem to já, kdo psal! Nemohl jsem něco takového napsat, to jsem nebyl já!” A byl to pro něj signál, že nemá kontrolu nad tím, co se s ním děje, že škodí druhým a ani o tom neví.

Byla to pro něj tak silná rána, že se v tu chvíli rozhodl, že je konec. Sama jsem kouřila. V těch dobách jsem kouřila západní cigarety, které bylo možné koupit jen po domluvě. Pak jsem v jednu chvíli začala říkat paní v trafice, aby mi po dovozu vždy nějaký balíček odložila stranou, abych měla jistotu, že se k cigaretám dostanu. Pak mi to došlo a začala jsem se stydět. „Proč to potřebuji? Proč tady žebrám o cigarety?! Ženská, začni na sebe myslet!”

Rozhodla jsem se, že se nestanu závislou – ani ne na cigaretách, ale na nějaké paní z trafiky, kterou musím žádat o laskavost. Od té doby uplynulo několik desítek let, ale to byl signál, že se mnou není něco v pořádku – že se musím takhle ponížit, abych se dostala k cigaretám.

U ostatních mohou být tyto signály odlišné. Ale zdůrazňuji, že nejdůležitější je silná motivace se s vlastní závislostí vypořádat.

Co je na boji s vlastní závislostí nejtěžší?

Jde vlastně o přežití. Někdy je to pár měsíců, někdy půl roku, co musíte vydržet. Závislost je nemoc – je to nemoc mozku, kde je vůle a nutkání tak silné, že se jimi řídíme a i ty racionální brzdy v nás přestanou fungovat. Úplně nás to pohltí.

Pokud tento krátký okamžik vydržíme a mozek nám pošle zprávu: „Nemusíš, vydrž“ pak to zvládneme. Je zřejmé, že samotné zvládnutí situace vyžaduje čas, u silných závislostí cca 2 roky, v případě závislostí na chování to může být o něco kratší, ale vyžaduje to úsilí. 

Vzpomínám si na příběh ženy závislé na alkoholu: měla zlou rodinnou situaci, zemřela jí matka, o kterou se dlouhá léta starala. Začala pít alkohol, léta hodně pila, pak navštívila svého lékaře a přestala pít.

Jednou v noci vstala a pomyslela si: “Potřebuji se napít.” Bylo to mimo kontrolu. Oblékla se, ale pomalu. Šla, ale pomalu. Scházela ze schodů se stále klepajícím se „Potřebuji se napít“, ale zároveň se objevily další myšlenky: „Možná se k alkoholu nedostanu“, „Možná spadnu a zlomím si nohu” … Nakonec se dostala do obchodu a také se z něj vrátila. Nicméně to, co celou cestu prožívala, jí ukázalo, že brzdové mechanismy v ní fungují a pomohlo jí to uvědomit si vážnost situace.

Jak se vypořádat se závislostí blízkého člověka?

Je to velmi těžké, protože závislý lidé to skrývají, skrývají, maskují, vymlouvají se. Takový lidi by měli jít rovnou ke specialistům, kteří pomohou a poskytnou terapii. V případě závislosti je potřeba především behaviorální terapie, někdy až brutální terapie.

Třeba v Německu alkoholikům vše seberou, na chvíli je zavřou do místnosti kde nemají přístup k alkoholu – samozřejmě tak, aby si neublížili, protože jsou tam silné reakce na závislost, srdeční arytmie atd.

Člověk se pak sám musí vypořádat s tím, co se s ním děje. Prostě trpí. Pokud jde o závislost, musí existovat vnější kontrola, zvláště na začátku, protože závislí mají narušenou vnitřní kontrolu. Zde může pomoci právě izolace, či nedostatek peněz.

Co je nejdůležitější při léčbě závislosti na hazardních hrách?

Najít motivaci, aby jediným důvodem, proč žít, nebyly hazardní hry. Musí existovat hodnota, která bude pro takového člověka důležitá. Velmi důležitá je i vnější kontrola: takovému pacientovi je třeba pomoci.

Někdy to budou dokonce farmakologické látky, které oslabují vůli jednat a potlačují emoce. Vždy je to však práce na dlouhou trať. Pro gamblery je ale farmakologická léčba méně důležitá – pro ně je nejlepší podpůrná skupina. Mluvíme zde opět o vnější kontrole: kdo se vyléčí ze závislosti, hlídá ty, kteří s ní mají problém, ať se jim nic nestane.

To je možná nejúčinnější způsob. Hledají společné zájmy, mluví o problémech, hlídají se. Ve Spojených státech dokonce existují speciální zdravotní pojištění pro léčbu kolegů z podpůrné skupiny, které je odkazují do speciálních léčebných center.

Jak mohou hráči pomoci samotnému hazardnímu průmyslu?

Je to volba. Hazardní hry nejsou zákonem zakázány, jsme svobodní lidé a měli bychom mít své chování pod kontrolou. Firmy by ale také měly mít nějakou odpovědnost a pomáhat závislým – například darováním určitých částek na provoz terapeutických center.

Je zavedení možnosti uvalení denního limitu na sázky na stránkách sázkových kanceláří dobrým směrem?

To je rozhodně dobrý směr, o tom není pochyb. Je to vyjádření obav o ty, kteří se vymknou kontrole. Problém je v tom, že i když si gambler nastaví limit u jedné společnosti, má možnost po dosažení tohoto limitu jít hrát někam jinam.

Jak být v bezpečí a přitom mít jako koníček hazard?

Jak se nestát závislým? Gambleři mají vysoké nároky na adrenalin. Jednou jsem o tom přemýšlela – kde jinde mohou získat ten adrenalin? Někdo chodí do hor, skáče z výšky s padákem… 

Musíte si najít místa, kde si můžete bezpečně dávkovat adrenalin, protože i ten vás dělá závislými. Problémem ale je, že to,, co vlastně spouští adrenalin, je spojeno s určitým nebezpečím – rychlá jízda, zaměstnání v protiteroristické skupině. Je to ale individuální – někomu stačí třeba paintball – jsou tam emoce a adrenalin, ale je to relativně bezpečné.

Je sportování nebo vstup do týmu způsob, jak snížit své vlastní hráčské potřeby?

Ano, to je jedna z pozitivních cest!

V jakém okamžiku v životě je správné zkusit hazardní hru jako koníček?

Hazardní hry jako koníček jsou nebezpečné po celou délku života.

Platí to i pro milovníky vína?

Milovníci vína jsou labužníci, dokud ho nemusí pít každý den. Hazardní hry jsou nebezpečný koníček.

Koho můžeme kontaktovat jako prvního, když u sebe nebo u někoho blízkého zaznamenáme problém s hazardem?

V případě hazardních her by měl být přítomen psycholog, který pomůže s dalším postupem a odkáže vás na vhodnou terapeutickou skupinu. Bohužel se domnívám, že pokud jde o hazardní hry, individuální terapie je neúčinná. Zkusila bych pro takového člověka najít podpůrnou skupinu. Pokud je to jen začátek, pak můžete začít tím, že s pacientem, případně s rodinou nebo přáteli, vytvoříte „program zotavení“.

Byla by nějaká podpůrná skupina dobrým prvním krokem, dokonce i účast na setkáních AA?

Ano to je. Některé mechanismy jsou stejné jako u alkoholiků, takže je to velmi dobrý nápad.

Může to přijít samo?

Někteří hráči se uzdraví, když jim dojdou peníze. Ale abyste se se závislostí vypořádali sami, musíte být velmi motivovaní. Málokdy to jde – znám lidi, kteří se s tím vyrovnali, ale je to velmi vzácné. Je potřeba pomoc zvenčí, jakákoliv závislost je onemocnění mozku. Člověk je pod vnitřním tlakem udělat něco, kvůli čemu ztrácí zdraví a škodí svému nejbližšímu okolí.

FAQ – Často kladené otázky

  • Jak odhalit závislost na hazardních hrách?

Závislost na hazardních hrách je situace, kdy jediným účelem člověka je vydělávat peníze na úkor všeho ostatního. Společenské, rodinné, pracovní a další vztahy a povinnosti jsou pak odsunuty do pozadí.

  • Jak bojovat se závislostí?

Kontaktujte linku pomoci na čísle 227 028 830 (Po-Ne 8-18 hod.) nebo vyhledejte pomoc u Anonymních hráčů 736 267 206 (Praha) nebo 775 122 273 (Brno). Obě možnosti jsou prvním krokem, jak získat cenné rady a začít překonávat nebezpečnou závislost.

  • Jak hrát, abyste se nedostali do závislosti?

V první řadě racionálně. Vyplatí se určit si rozpočet na hru, stejně jako čas věnovaný sázení nebo online kasinu a striktně se držet tohoto konkrétního nastavení, ať už finančního nebo jen časového.